T e r i s k o p

Prach Teriskop zanáší,
lenost v psaní překáží...

Dlouho, předlouho se tady už neobjevilo nic nového. Ne ani, že by se neudálo nic, co by za napsání nestálo, ale nějak se nechtělo. Teď ovšem musím dobrou "mlčetizlato" tradici zdejšího blogu porušit, neb se mi přihodilo po delší době, že moje jméno zase jednou vyšlo tiskem... a to ve vysoce atraktivním kontextu. Jsem citována jako důvěryhodný zdroj hned vedle tvůrce Lostů Lindelofa! Tak proč si trošku nepohonit ego... :o)

Pořídily jsme si s Paajou novou věc do naší kolejní domácnosti. A to prosím věc takovou, že ji nejspíš s čistým svědomím pasujeme na KAUF roku. Máme od včerejška novou horkovzdušnou troubu – a dneska byla ozkoušena. Jsme z ní naprosto konsternovány. A fakt, že jsme za ni vydaly všehovšudy 300 peněz (ne, nechybí mi tam nula), tu konsternaci a nadšení jen podtrhuje.

Právě jsme se s Paajou rozhodly, kam se vydáme, až procestujeme celý Irsko. A rozhodnutí to bylo zcela nečekané. Člověk si tak projíždí zdroje k seminárce, nic zlého netuše... a skončí to tím, že zjistí, že v létě dvakrát projel město s nejdelším názvem na světě, aniž by o tom věděl. No není to k vzteku, nezaznamenat průjezd takovým Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogochem?

V půlce října sněhová kalamita ve většině země? Už je to tak. Tady v Praze na tom sice nejsme tak hrozně, ale i přesto jsem byla ráno v šoku, když jsem vykoukla z okna a naskytl se mi následující pohled... tak se o něj s váma aspoň podělím. 

Foceno cca v 11 ráno, ale teď v jednu odpoledne to tam vypadá pořád stejně. A kydá a kydá. Nebýt toho, že v noci pršelo a proto všecko po dopadu roztaje, leželo by tu už tak pět čísel... Na Prahu docela dobrý, ne?