T e r i s k o p

Teriskop... prostě je,
nic moc se tu neděje

Před 40 lety spadlo na severu Čech jugoslávské letadlo. Spadlo proto, že mu nějakej hajzl dal do zavazadláku bombu. Pád z 10 kilometrů zničil životy 27 lidí, zázrakem přežila jen letuška Vesna Vulovičová. Na katastrofce k téhle nehodě jsem si dala záležet. Nejen proto, že to je 40 let a bylo potřeba kvalitou vyniknout před konkurencí, protože o tom bude psát každej, kdo někdy letadlo viděl. Ale hlavně proto, že kolem téhle události se traduje tolik polopravd a celonesmyslů, že jsem se rozhodla si na nich zgustnout. No, myslím, že se celkem zadařilo:

Teroristický útok nad ČSSR přežila jen letuška,
padala z 10 km

A protože jsem zvědavá a nejvíc zajímavostí se dovíte přímo na místě, rozhodla jsem se, že si do Srbské Kamenice ve výroční den zajedu. Tajně jsem doufala, že se tam opět ukáže letuška Vesna, která se sem často vrací /s nadsázkou o sobě říká, že je víc Češka než Srbka, protože má většinu české krve/ a že si s ní budu moct popovídat. Vesna tentokrát sice nepřijela, ale i tak byla cesta na sever svým způsobem zajímavá... Původně jsem sem hodlala vložit fotky, ale protože mi nešlo nastavit i zobrazení popisků, odkážu vás na normální fotoalbum. Ony ty popisky jsou tentokrát docela potřeba...

REPORT: Srbská Kamenice – 40 let od nehody letadla YU-AHT

Zamilovala jsem se na první pohled. Do knížky. No posuďte: včera večer s údivem jsem zjistila, že knížka, z jejíž anglický verze už měsíc nacházím na netu nádherný citáty, vyšla i česky. Dneska jsem ji sehnala v knihovně – těsně předtím ji někdo vrátil. O dvacet minut později už jsem si ji odnášela z knihkupectví, i když paní předtím říkala, že ji asi nemaj, ale počkejte, já se mrknu... A víte, jak se ta knížka jmenuje? Nic se nestane náhodou. Jako by chtěla dostát svému názvu už jen tím, jak ke mně přišla.

Když jsem před měsícem začala plánovat, jaká "katastrofka" bude ta další, měla jsem jasno celkem rychle. Srážka dvou letadel ČSA na Ruzyni, která otevřela rok 1977 – pro československé letectví šťastně zlomový – a kterou nepřežilo jenom jedno z letadel. 66 lidí a druhé letadlo vyvázlo bez úhony nebo s drobnějšími šrámy. Může být lepší námět na dny, kdy ještě doznívá sváteční nálada a začíná fungl nový rok?

Seriál: Rok 1977 začal „šťastnou“ leteckou srážkou.
Od té doby létají ČSA bez nehody

Od doby, kdy mi Technet konečně zařídil autorský profil, mi "moji" čtenáři můžou posílat maily. Přímo mně, žádná diskuse. A posílají. Dneska jsem ale nestačila zírat. Takový řetězec náhod mě už dlouho nepotkal.

Tak budeme zase o rok starší. Nový rok klepe na dveře a mně to letos vůbec nedochází. Po dlouhých a dlouhých letech sedím zase ve svém pokoji úplně sama... a víte co? Vůbec mi to nevadí. Silvestr pro mě nikdy nebyl časem bouřlivých oslav a velkého optimismu, ale spíš hodinami bilancování, přemítání a doufání v to, že ten nový rok nebude horší než ten starý. A tak je to tu zase. Mezi popíjením vína, zapisováním nových písniček do zpěvníku /Bože, jak já se na tohle těšila/ a posledním uhlazováním diplomky přemýšlím o končícím roce a doufám v ten nový. A jak už se stalo zvykem, vybrala jsem pro vás dvě výstižné písničky. Tentokrát jsou hodně, hodně odlišné.

Pan prezident Havel byl jednou z mála současných osobností a jediný Čech, u něhož jsem si odjakživa byla jistá, že jeho odchod opláču. I když bylo celkem jasné, že jeho smrt asi nebude rána z čistého nebe. Stejně mě to ale zaskočilo; na některé věci se prostě připravit nedá. Dozvěděla jsem to o několik minut dřív než většina národa – díky novým přátelům z teologie. U jednoho z kamarádů se objevil status "dnes je chmurný den – zemřel Václav Havel. Ať odpočívá v pokoji". Svorně jsme se do kamaráda pustili, ať si nedělá blbou legraci. Jenže pak nás někdo sjel, ať jsme zticha, že se čeká na potvrzení z druhého zdroje, že to zatím jen rodina nechce zveřejnit... a to mi zatrnulo. Za pár minut už to bylo na zpravodajských serverech a bylo to jasné.

Mám za sebou nádherný odpoledne. Plný očekávání, nadějí, setkání, čekaných i nečekaných událostí, klidu a pohody. A jako obvykle to celý začalo naprosto nečekaně a nezávazně, prostě jen tak. Věci se vyvíjely úplně jinak, než jsem předpokládala... ale nakonec se splnilo to, oč mi šlo: viděla jsem Dalajlamu.