T e r i s k o p

Prach Teriskop zanáší,
lenost v psaní překáží...

Alibistické hlody – toť alternativní titul tohohle písňozamyšlení. Název písničky pánů Voskovce, Wericha a Ježka, toho času známá jako znělka Hovorů z Lán, mě přepadl jako blesk z čistého nebe, když jsem letmo přemítala nad titulkem případného dnešního příspěvku. Lépe asi současnou situaci nelze vystihnout...

Kterak Degéni a Aleko vyrazili za korunovačními klenoty a celou akci si úžasně užili, ba dokonce se královsky pobavili... a vlastní skandální odhalení tajné součásti pokladu vymysleli :o)

- na tom není nic zvláštního, to je úplně noumální a očekává se to ode mě - a v diskusi pod zprávou se objevil příspěveček. To se taky stává celkem běžně; jenže co se tam tentokrát objevilo, to byla perla roku. A to prosím myslím vážně. Když jsem těch pár řádečků objevila, dostala jsem záchvat smíchu. Další hrdý příspěvek do mých osobních krásných ztrát...  

Zaznamenala jsem první velký úspěch ve věci bakahaha! Po nějakých čtrnácti dnech hrabání se v knížkách a zoufalém pídění se po informacích na leteckých internetových fórech se mi konečně poštěstilo. Nejspíš jsem určila typ letadla, které je jedním z hlavních objektů mého zájmu!
A nejvtipnější na tom je, že jsem na klíčovou www stránku, která mě k objevu navedla, koukala už před nějakým časem a odvrhla jsem ji jako málo informačně hodnotnou. No jo, já si prostě věcí na první pohled všímat neumím :o) 

Radostná událost je tu – máme novou kytaru! Miláček má sestřičku a bratr má oběť, kterou bude týrat, než vysomruje kytaru elektrickou, velký jeho cíl. Na rozdíl od normálních přírůstků do rodiny pořídil tenhle přírůstek tatínek. Pořídil ho za flašku v hospodě. Bratr kytaru zprvu zhodnotil jako hnus, na který mu nestojí za to šáhnout, maminka ji chtěla okamžitě vyhodit. Že prý to je šereda obludná a krám navíc. Tatínek ho ovšem nedal a dobře udělal! Posoudit hodnotu a význam totiž musím já, coby největší kytarový odborník v rodině. Dopadlo to nad očekávání dobře! Provedla jsem vstupní prohlídku, základní údržbu i zprovoznění. A nakonec došlo i na oficiální (kapkou medoviny provedený) křest. Náš nový přírůstek si totiž řekl o jméno vskutku rázně: přišla jsem do pokoje a do nosu mě praštil nezaměnitelný smrad kouře. Miláčkova sestřička se ukázala být velmi solidně prouzenou. Pěkné jméno pro kytaru, ne? Takže, Uzenko, vítej do rodiny!!!

Nejsilnější písnička o válce, kterou znám. A taky nejsilnější song mého dětství – aniž bych tenkrát tušila, o čem to doopravdy je.. A proč vám Muže na druhém konci světa pouštím právě dneska? Ne, nekoná se žádné válečné výročí, nebo o tom alespoň nevím. Posílám vám tuhle věc díky naprosté náhodě, dokud ve mně trvá euforie z jejího nabytí v mp3 podobě. Předevčírem jsem ji totiž náhodou objevila na síti. To, že o téhle písničce už dlouho vím a sentimentálně na ni vzpomínám, totiž neznamená, že bych ji měla oposlouchanou. Text vám díky zápisu v červeném kytarovém zpěvníku vysypu z rukávu už kdovíkolik let.. ale v originále jsem ji neslyšela zatraceně dlouho. A tak jsem netušila, jak na mě její poslech po všech těch letech zapůsobí... Snad trošku zapůsobí i na vás.